Učenci, kteří považovali držení smutku za halachickou povinnost, tvrdili, že by se měl smutek držet pouze za některé příbuzné.
Podle těchto učenců by se měl držet smutek pouze za členy nukleární, tj. nejbližší pokrevní rodiny, tj. za rodiče, plnorodé a polorodé sourozence a děti.
Smutek by se měl držet i za manžela a manželku, neboť je psáno: To proto muž opouští otce i matku, aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. (1M 2:24)
Skutečnost, že je vhodné držet smutek za zesnulého manžela podporuje i verš: Když se Uriášova manželka dozvěděla, že její muž Uriáš je mrtev, oplakávala ho. (2. Samuelova 11:26)
Z verše: Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však naříkat ani plakat, neukápne ti ani slza. Jen tiché sténání, nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, nezakrývej si ústa a smuteční chléb nejez. Ráno jsem o tom říkal lidem, a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno. (Ezechiel 24:16-18) je patrné, že by prorok Ezechiel oplakával svou zesnulou manželku, pokud by mu nebylo přikázáno, aby tak (z konkrétního důvodu) nečinil.
Kromě členů své nukleární rodiny a manžela/manželky je vhodné držet smutek i za členy rodiny členů vlastní nukleární rodiny. *
To je ale vhodné pouze v přítomnosti vlastní nukleární rodiny.
Není potřeba držet smutek v případě samovolného potratu.
Není vhodné držet smutek za jinověrce.
Podle názoru většiny učenců by se neměl držet smutek za někoho, jehož smrt není spolehlivě potvrzena.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači ale zastává názor, že se smutek drží kvůli pozůstalým, ne kvůli zesnulému, proto by se měl držet smutek i v případě zprávy o úmrtí, která není spolehlivě potvrzena. ** 

* Je chvályhodné truchlit nad ztrátou synovi manželky nebo dceřina manžela, ač se jedná o nepokrevní příbuzné nenáležející do nukleární rodiny.  

** Rodina bude zdrcena zprávou o smrti blízkého člověka bez ohledu na to, jestli je tato zpráva o úmrtí spolehlivě potvrzena nebo ne.