Na počátku Milostivého léta יוֹבֵל, ne však na počátku Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה, musí být osvobozeni všichni otroci, kteří byli před svým zotročením vyznavači víry Lidu Izraele, jak je psáno: Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří (tj. souvěrců izraelitské víry), takže ti sám sebe prodá, nezotročíš ho otrockou službou. Bude u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do Milostivého léta. Pak od tebe odejde a s ním i jeho děti a vrátí se ke své rodině, vrátí se k vlastnictví svých otců. Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z egyptské země: nesmí být prodáváni jako otroci! (3M 25:39-42)

Osvobození (manumisse) otroků během Milostivého léta יוֹבֵל se vztahuje pouze na otroky z Lidu Izraele, ne na jinověrce, respektive na otroky, kteří byli jinověrci před svým zotročením, neboť je psáno: Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z egyptské země… (3M 25:39-42)
Výše uvedené nařízení platí i pro konvertity, přesněji pro ty, kdo přijali víru Lidu Izraele před svým zotročením, neboť konvertitů se týká naprostá většina zákonů Tóry.
Na jinověrce, který přijal víru Lidu Izraele až po svém zotročení se osvobození (manumisse) otroků během Milostivého léta יוֹבֵל nevztahuje.
Jinověrec, který přijal víru Lidu Izraele až po svém zotročení, může (ale nemusí!) být zotročen natrvalo, neboť je psáno: Smíte si je koupit také z potomků přistěhovalců, kteří u vás pobývají jako hosté, i z potomků vaší čeledi, kteří se narodili ve vaší zemi, ti budou vaším vlastnictvím. Po sobě je smíte odkázat svým synům jako dědičné vlastnictví. Je smíte trvale vlastnit jako otroky, ale své izraelské bratry nikoli. Nad svým bratrem nikdo nesmí krutě panovat. (3M 25:45-46)