V Tóře je psáno: Když někdo zemře a nemá syna, převedete dědictví po něm na jeho dceru. (4M 27:8)
Většina učenců verš chápala tak, že pokud má zesnulý syny, dcery nedědí.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači byl zastáncem tohoto stanoviska, dodával pouze, že povinnost postarat se o neprovdané dcery, přechází po smrti rodičů na syny, tj. na bratry osiřelých neprovdaných dcer. 
Bratři neprovdaných osiřelých dcer jsou kromě toho povinní zajistit, aby se jejich sestry provdaly za ctihodné muže.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači zmínil, že v době, ve které žil, nebylo velké množství mužů ochotno výše uvedené povinnosti vůči svým neprovdaným sestrám plnit.
Rav Elijahu ben Moše Bašjači byl sice zastáncem stanoviska, že dcery dědí pouze v případě, že zesnulý neměl syny, neochota bratrů plnit své závazky vůči neprovdaným sestrám ho dovedla k názoru, že by měla každá dcera obdržet podíl odpovídající polovině podílu neprvorozeného syna.