Věřitelé musí během Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה, ne však během Milostivého léta יוֹבֵל, odpustit dluhy svým dlužníkům z řad chudých, strádajících a potřebných Lidu Izraele. 
To, že se odpuštění dluhů vztahuje pouze na dluhy chudých, strádajících a potřebných z Lidu Izraele vyplívá z níže uvedených veršů. 
Za prvé z veršů: Po šest let budeš osévat svou zemi a sklízet z ní úrodu. Sedmého roku ji necháš ležet ladem. Nebudeš ji obdělávat, aby jedli ubožáci z tvého lidu, a co zbude, spase polní zvěř. Tak naložíš i se svou vinicí a se svým olivovím. (2M 23:10-11)
Za druhé z veršů: Bude-li u tebe někdo chudý, někdo z tvých bratří, v některé z tvých bran ve tvé zemi, kterou ti dává יהוה, tvůj Bůh, nezatvrzuj srdce a nezavírej před ním svou ruku. Ochotně mu otevři svou ruku a půjč mu, co ve své nouzi potřebuje. Dej si pozor, abys v srdci nechoval ničemnou myšlenku: Blíží se sedmý rok, rok promíjení dluhů…; a abys kvůli tomu na svého bratra nehleděl zle a nic mu nedal. On by kvůli tobě volal k יהוה a na tobě by byl hřích. Dávej štědře a tvé srdce ať není zarmoucené, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti יהוה, tvůj Bůh, požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku. A protože chudí ze země nikdy nevymizí. Přikazuji ti: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému chudému a potřebnému bratru. (5M 15:7-11)
Pokud je věřitel sám chudý, je přípustné, aby v případě, že to schválí náboženský soud בֵּית דִּין, vymáhal dluh od jiného chudého člověka.
Muži, který dluží své bývalé ženě druhou מֹהַר kupní cenu za nevěstu, není dluh během Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה odpuštěn ani v případě, že je velmi chudý.