Zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה a Milostivého léta יוֹבֵל byly závazné ve Svaté zemi v dobách existence legitimní izraelitské teokracie.
Zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה a Milostivého léta יוֹבֵל byly závazné i na územích dobytých izraelitskými vládci.
Výše uvedené vyplívá z příkazu: Desátého dne sedmého měsíce pak zatrub na roh. V Den smíření ať celou vaší zemí zní troubení na roh. (3M 25:9)
Výraz celou vaší zemí בְּכָל-אַרְצְכֶם, respektive ve všech vašich zemích (užito je množné číslo), zahrnuje všechna území pod kontrolou legitimní izraelitské teokracie.

V současné době zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה a Milostivého léta יוֹבֵל ale závazné nejsou.
Závaznost zákonů týkajících se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה a Milostivého léta יוֹבֵל je podmíněna následujícími skutečnostmi:
Rozdělením Svaté země na původní dědičné kmenové a rodové podíly.
Pokud není Svaté země rozdělena na původní dědičné kmenové a rodové podíly, nelze zákony týkajících se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה a Milostivého léta יוֹבֵל aplikovat, a to ani v případě, že je Svatá země pod plnou kontrolou Lidu Izraele.
Jak je tedy možné, že navrátilci z Prvního vyhnanství zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה dodržovali, jak je psáno: Sedmého roku ustaneme a zrušíme každý dluh. (Nehemiáš 10:32)?
Rav Kálev Efendopulo to vysvětluje tak, že navrátivší se vyhnanci obnovili systém kmenového a rodového vlastnictví pozemků, neboť je psáno: V judských městech přebýval každý na svém majetku …  (Nemeiáš 11:3)
Na své dědičné kmenové a rodové podíly se sice vrátila jen malá část judských vyhnanců, tito navrátivší se judští vyhnanci ale složili přísahu, kterou se zavázali žít podle Božího Zákona, plnit a dodržovat všechny jeho zákony a pravidla a také: A každý sedmý rok necháme pole ležet ladem a odpustíme všechny nesplacené dluhy. (Nemeiáš 10:32)
Proto rav Kálev Efendopulo tvrdí, že i kdyby nebyli judští navrátilci vázáni původními v Tóře obsaženými zákony týkajícími se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה, byli vázáni výše uvedenou přísahou.

Komentář k § 21.6 

Vysvětlení rava Káleva Efendopulo, proč judští navrátilci z exilu dodržovali zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה má několik slabých míst.
Z jeho prvního argumentu nepřímo vyplívá, že k obnovení závaznosti zákonů týkajících se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה a Milostivého léta יוֹבֵל stačí, aby se na své původní dědičné kmenové a rodové podíly vrátila malá část Lidu Izraele.
Z jeho druhého argumentu vyplívá, že pro navrátivší se judské vyhnance byly závazné zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה pouze kvůli přísaze, kterou složili.
Z druhého argumentu tedy vyplívá, že zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה a Milostivého léta יוֹבֵל mohou být závazné pouze v případě, že se na své původní dědičné kmenové a rodové podíly vrátí všechen Lid Izraele nebo alespoň jeho většina.
Druhý argument vyvolává i další zásadní otázky.
Vztahovala se přísaha pouze na navrátilce z exilu nebo i na jejich potomky?
Proč se přísaha nevztahovala na pozdější generace, včetně generace rava Káleva Efendopulo?
Nelze vyloučit, že se rav Kálev Efendopulo domníval, že výše uvedená přísaha byla podmíněna návratem alespoň malé části Lidu Izraele na své původní dědičné kmenové a rodové podíly, a že záměrem této přísahy bylo co nejvíce přiblížit navrátilce z vyhnanství původním zvyklostem dodržování zákonů Tóry.
Zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה vyžadované přísahou se tedy měly co nejvíce podobat původním, Tórou ustanoveným zákonům týkajícím se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה.
Zákony týkající se Roku odpočinutí země שְׁמִטָּה vyžadované přísahou ale mohly být závazné pouze v případě, že judští navrátilci z vyhnanství skutečně vrátili své původní dědičné kmenové a rodové podíly.