Po smrti Ezechielovy manželky přikázal Bůh prorokovi Ezechielovi nekonej žádné smuteční obřady, tento příkaz poukazuje na skutečnost, že v jiných případech by měli pozůstalí držet za zesnulého sedmidenní smuteční obřad zvaný šíveáh שִׁבְעָה. 
O Josefovi se dozvídáme, že po smrti svého otce Jákoba držel sedmidenní smutek, jak je psáno: Po sedm dní tam Josef pořádal smuteční slavnost אֵבֶל za svého otce. (1M 50:10)
Jak již bylo zmíněno v kapitole § 20.3.1 od pohřbu do konce sedmidenního smutku by se měl smutek vyjadřovat následujícími pěti způsoby: držením sedmidenního smutku שִׁבְעָה za zesnulého, nepokrytou hlavou, neobutými nohami, zakrytými ústy (přesněji zakrytým horním rtem) a setkáváním se s blízkými při konzumaci chleba a vína.
Sedmidenní smutek za zesnulého שִׁבְעָה nezačíná bezprostředně po smrti, začíná po pohřbu.
To platí navzdory skutečnosti, že Josef oplakával svého zesnulého otce a držel za něj sedmidenní smutek ještě před jeho pohřbem.
Nelze vyloučit, že se Josef tímto způsobem snažil přizpůsobit zvyklostem obyvatel Kanaánu a ukázat jim, jak hluboce ho smrt milovaného otce zasáhla.
To, že Josef nebyl vůči cizím smutečním obřadům zcela odmítavý dokazuje skutečnost, že nechal Josefa po egyptsku nabalzamovat, jak je psáno: Potom Josef přikázal lékařům, kteří mu sloužili, aby jeho otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele plných čtyřicet dní (tak dlouho totiž trvá balzamování) a Egypťané za něj drželi smutek po sedmdesát dní. (1M 50:2-3)